EMP a zdravotní rizika (II)

Datum: 4.2.2004  |  Autor: Ing. Jaroslav Novák  |  Zdroj: Elektroinstalatér 6/2003

Jak se legislativně bránit proti nevhodným umísťováním vysílačů?

Z rozboru uvedeného v minulém čísle je zřejmé, že je zde zásadní rozpor mezi telekomunikačním zákonem a elektrotechnickými normami ČSN EN na jedné straně proti vládnímu nařízení o ochraně zdraví před neionizujícím zářením č. 480/2000 na straně druhé.

Jak se tato nekompatibilita promítá do legislativy a jak se můžeme bránit před nevhodným umísťováním antén vysílačů v husté městské zástavbě?

Jak již bylo uvedeno, od příslušných hygienických stanic neočekávejte žádnou pomoc při řešení vašeho problému. Postupují striktně podle platného vládního nařízení. Doporučuji ale nechat si vystavit protokol o měření. Na to máte právo i v případě vašich subjektivních potíží v souvislosti s blízkostí vysílací antény. Protože se vědci v této věci nemohou dohodnout, očekávám, že v blízké budoucnosti budou na toto téma probíhat složité soudní spory, které budou věcně napadat normu, která vyhoví prakticky všemu.

Nejvíce vám může pomoci stavební zákon. Jako účastník stavebního řízení máte právo uplatnit své připomínky ke stavbě stožárů, antén atd. Dobré je také vědět, že výzkumné ústavy, nemocnice nebo pracoviště, které ke své práci potřebují, aby jejich výsledky měření nebyly ovlivňovány EMP, by měly preventivně žádat o tzv. ochranné pásmo před elektromagnetickým polem u příslušného stavebního úřadu. Při stavebním řízení se vám může stát, že při jednání s provozovateli či operátory se musíte rozhodnout, kam umístit anténní systém. Doporučuji vám souhlasit s výstavbou na vlastním domě, protože budete ve stínu (viz obr. 1) a ještě dostanete nájem.

Obr. 1 – Intenzita E 1 kW vysílače VKV 96,8 MHz v závislosti na vzdálenosti od antény

Je to nesolidární se sousedy, ale s tím si starosti nedělejte. Zjistil jsem například, že v Pardubicích byla povolena výstavba vysílače GSM přímo v areálu nemocnice, kterým je ozařována porodnice, takže nemluvňata se v 21. století “otužují” elektrosmogem již od narození. Otázkou zůstává, co bude za pár let, až odstartují soudní spory (analogie s kouřením v USA).

Pokud nejste účastníkem stavebního řízení a nacházíte se v místech silného rušení, doporučuji využít zákon o telekomunikacích č. 151/2000 § 9 písm. y, podle kterého má ČTÚ udělit tomuto provozovateli, právnické nebo fyzické osobě, pokutu až do výše 5 milionů korun. To se ale nestane, protože ČTÚ vám na vaši stížnost sdělí, že umístění antény je provizorní a vaše stížnost je v řízení. Vy ale musíte trvat na plnění telekomunikačního zákona a po řadě jednání, které v našem případě trvalo asi 5 měsíců, došlo skutečně k přestěhování vysílače na jiné, vhodnější místo v Brně. Pro úplnost ještě uvádím, že v rezervě máte ještě nařízení vlády č. 169/1997 Sb., týkající se požadavků na maximální úroveň elektromagnetického rušení, které nesmí znemožňovat používání elektronických přístrojů v domácnosti. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že pokud chcete v jednání s úřady uspět, vyžaduje to znalost nejen uvedených zákonů, ale i odborné znalosti z VF elektrotechniky.

Co z legislativní úvahy vyplývá a jaké jsou praktické dopady?

Paradoxní je závěr, že před neionizujícím zářením nás preventivně chrání řada zákonů, vládních nařízení a technických norem, které to nedeklarují. (Jde o zákony týkající se EMC a telekomunikační zákon na ochranu radiového příjmu před rušením.) Naopak vládní nařízení č. 480/2000, které má v názvu ochranu zdraví, má nastaveny limity dle mého názoru podle potřeb mobilní komunikace. Jde o to, že např. mobilní telefon o výkonu 0,5 – 1 W vyvolá ve vzdálenosti 10 – 15 cm od přístroje intenzitu elektrického pole 30 – 60 V/m. Uvedený výkon potřebuje mobilní telefon k tomu, aby se zajistilo bezpečné spojení se základnovou stanicí GSM. Pokud by hygienici neschválili tyto technické parametry, museli by zakázat používání mobilních telefonů, což dnes již nepřipadá v úvahu. Nemám nic proti těmto limitům u mobilních telefonů, protože se jedná o krátkodobou expozici. (Nikdo netelefonuje 24 hodin denně). Naopak za obrovskou chybu a nezodpovědnost vládního nařízení považuji to, že tyto limity lze aplikovat i na makroprostředí základnových stanic GSM či VKV vysílačů, tj. i v husté zástavbě²⁾.

Analogicky to znamená, že vypočteme-li podle těchto norem bezpečné vzdálenosti od antén vysílačů, pak od vysílače GSM s výkonem 10 W tato vzdálenost vychází 1,8 m (takže nám hygienickou stanicí bude povoleno instalovat si jej i do bytu), u vysílače 1000 W je tato vzdálenost 19,6 m. Nyní již víme, že mobilní telefon ke své funkci potřebuje výkon 0,5 – 1 W a ve vzdálenosti od přístroje 10 – 15 cm (je-li přístroj ve funkci) je hlava ozařována stejně, jako kdybychom byli 19,6 m od 1 kW vysílače, což by podle nové normy nemělo škodit zdraví. Podotýkám však, že podle vyhlášky MZČR č. 408/1990 byl tento limit 6 V/m, což odpovídá vzdálenosti 80 – 100 m od vysílače. (Značný skok, uvědomíme-li si, že na rozdíl od mobilního telefonu nás vysílač ozařuje 24 hodin denně).

Prakticky tedy stejná intenzita, která vás ozařuje v průběhu telefonování mobilním telefonem, vás může trvale ozařovat 24 hodin denně. K získání konkrétní představy si můžete udělat tento experiment. Zapněte mobil na režim volání, přiložte ho k jakémukoliv rozhlasovému přijímači a uslyšíte výsledek (rušení).

Po těchto úvahách se můžeme zamyslet i nad obavami rodičů o zdraví jejich dětí. Já osobně se domnívám, že v místě trvalého pobytu zejména kojenců a hypersensitivních jedinců by se hodnota intenzity elektrického pole neměla trvale pohybovat nad 6 V/m.

Mám za to, že pro malé děti by bylo vhodnější dodržovat bývalou vyhlášku MZČR, protože žádný vědec ani hlavní hygienik ČR nemůže zatím znát vliv dlouhodobého působení EMP na zdraví populace – jde o dodržování zásady předběžné opatrnosti. Mimo to v prostředí, kde je intenzita elektrického pole 28 – 6 V/m, nebudou pracovat žádné elektronické přístroje spolehlivě. (Takové prostředí má i jednu výhodu, a to: vyrobíte-li si v tomto prostředí bezdrátové osvětlení vašeho bytu, můžete i ušetřit za elektrickou energii.)

Zdravotní rizika

Otázky spojené s možnými zdravotními riziky jsou stále předmětem zájmu epidemiologických studií.
Výzkum v těchto oblastech je možné rozdělit do pěti hlavních témat:

1. Všeobecný účinek na zdraví
2. Účinek na průběh těhotenství a jeho výsledek
3. Účinek na zrak a vznik šedého zákalu
4. Zvýšení rizika vzniku rakoviny
5. Ostatní biologické účinky

Zajímavé je, že oficiální výzkum z hlediska poruch zdraví nic neprokázal, čeká se již několik let na oficiální stanovisko WHO k rakovině, konkrétně leukemii u dětí. V dubnu roku 2001 jsem byl v Itálii, kde právě probíhala kauza Vatikán, tj. problém s radiovými vysílači, kde intenzita v blízkosti těchto vysílačů přesahovala 25 V/m. Celá Itálie byla prostřednictvím masivní sdělovací kampaně informována o možných zdravotních rizicích. Podle Corriere della Sera některé mezinárodní výzkumy nevyloučily možné spojení mezi vedením vn a magnetickou indukcí nad 0,5 µT se zvýšeným výskytem dětské leukemie včetně dalších zdravotních problémů. Jde o sebevražedné deprese, rakovinu kůže, rakovinu plic, dětskou leukemii i další nemoci ze znečištění elektrosmogem, kterých je podle statistiky o něco víc u osob žijících trvale v rizikovém prostředí.

Bude nás jistě zajímat, jaký je rozdíl ve využití EMP v medicíně, zejména v rehabilitaci, ve srovnání s bezdrátovými informačními technologiemi. V medicíně se prakticky využívá celé spektrum EMP, a to zejména v diagnostice a fyzioterapii (viz tab. 1).

Tabulka 1 – Spektrum elektromagnetických vln, rozdělení podle vlnových délek

V informačních technologiích se dnes spektrum EMP využívá až do 300 GHz. Fyzikálně mezi působením EMP na člověka v obou oblastech není rozdíl. Ten je jen v účelu. V medicíně jde o diagnostiku a terapii a v informačních technologiích o přenos zvuku či dat. Zdravotnictví má však jedno zásadní specifikum. Režim ozařování je přesně definován expozičními dobami, výkonem, zdrojem záření a kontraindikacemi (gravidita, TBC, kardiostimulátory, srdeční slabost, juvenilní diabetes, tumor atd. – viz učebnice fyziatrie). Zatímco lékař je při terapii pomocí VF EMP povinen brát v úvahu kontraindikace i zvážit možné dopady na citlivé jedince, děti a staré občany, na druhé straně jakmile občan vyjde z ordinace lékaře či nemocnice, může být vystaven nekontrolované trvalé expozici EMP i dalších zdrojů záření a vše je v pořádku. Na začátku devadesátých let se všechny tyto zásady musely dodržovat jak při konstrukci přístrojů pro fyziatrii (založených na principu vyzařování), tak i při provádění klinických zkoušek. Dokonce bylo nutno na základě připomínek lékařů zrušit aplikace v hlavové části, i když intenzita vyzařování byla nižší, než je dnes běžně dovolena podle vládního nařízení č. 480/2000 Sb.

Nabízelo se kompromisní řešení, a to takové, že se pro mobilní telefony mohlo převzít doporučení Rady Evropy, ale pro stacionární vysílače zůstat u vyhlášky MZČR. Nic takového se nestalo a dnes stát ztrácí nejen možnost kontroly, ale nemůže provádět ani regulaci či prevenci a “zadělává” si zbytečně na další zdravotní problémy obyvatel a s tím související zvýšené náklady na zdravotnictví.

Za pět až deset let pravděpodobně tento fenomén 21. století přeroste v další ekologický problém znečišťování životního prostředí EMP.

Závěrečná doporučení

Pro ochranu před expozicí člověka EMP jsou zpracována doporučení (ukazatele, limity), která se zásadně liší podle toho, zda se vychází z tepelných nebo netepelných účinků. Panuje značná nejednotnost v názorech na míru a druh možných poškození zdraví. Odráží se to v příslušných národních bezpečnostních předpisech, které byly v řadě zemí vydány a které nejsou identické. Než se vyřeší tento základní rozpor, lze doporučit dodržování zásady předběžné opatrnosti. Pokud ji nebudeme dodržovat, pak podle dnes platného vládního nařízení č. 480/2000 Sb. je možné si základnovou stanici GSM nechat nainstalovat i do ložnice a 1 kW vysílač může být umístěn 20 m od našeho bytu. Celkový výkon vysílačů na televizní věži v Praze na Žižkově bude možno zvýšit až stokrát.
Při dodržování zásady předběžné opatrnosti by EMP nemělo překročit tyto ukazatele:

• VF elektromagnetické pole (1 MHz – 3 GHz).. 0,0955 W/m² (6 V/m)
• NF magnetické střídavé pole .. 0,20 µT = 200 nT
• NF elektrické střídavé pole 25 V/m

Uvedené ukazatele minimalizují rizika onemocnění. Panuje zde shoda stavebních biologů a mezinárodně uznávané směrnice pro pracoviště s televizními obrazovkami a monitory (TCO/MPR) včetně italských poznatků. Z vlastní zkušenosti, které mám z provádění klinických zkoušek přístrojů pro VF elektromagnetoterapii (pro stanovení kontraindikací), vím, že někteří jedinci jsou vysoce citliví na EMP a mají nespecifikované zdravotní problémy i s výše uvedenými limity. Jde například o narušení spánku, bolesti hlavy, únavu, pocity tepla, chladu, brnění atd. Tito jedinci se považují za elektromagneticky hypersensitivní. Před deseti lety se tito lidé považovali za hypochondry, dnes se tímto jevem zabývá i WHO.

V tab. 2 (ICNIRP) zjistíme, že pro profese, které pracují v EMP, platí méně přísné limity než pro obyvatelstvo; pod názvem limit profesionální expozice je např. pro 900 MHz uvedena hodnota 22,5 W/m² (92,1 V/m), pro 1,8 GHz je 40 W/m² (122,8 V/m). Jedná se o značně vysoké hodnoty. To si uvědomuje i MZČR a ochranu zdraví zaměstnanců řeší ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 89/2001 Sb. formou zařazení těchto prací do druhé kategorie. Doporučuji zaměstnavatelům, aby si tuto vyhlášku s ohledem na ohlašovací povinnosti pečlivě prostudovali (zavedením kategorizace prací se odpovědnost v případě poškození zdraví přenáší na zaměstnavatele). Rovněž zaměstnanci, kteří vykonávají práce zařazené do 2. kategorie (jsou exponováni lasery tř. IIIa, ultrafialovým nebo infračerveným zářením, nebo vykonávají práci v prostředí elektromagnetického nebo magnetického pole o frekvenci 0,1 Hz až 300 GHz), by měli ve vlastním zájmu znát rizika spojená s expozicí uvedených zdrojů. Dnes není problém změřit si hodnoty EMP, ve kterém se pohybují, evidovat si expoziční doby, popř. si vypočítat dávky záření, kterému jsou vystaveni. Dále doporučuji důsledně dodržovat předepsané preventivní zdravotní prohlídky.

Tabulka 2 – Souhrn doporučených limitů ICNIRP*
* Hodnoty uvedené v tabulce jsou expozice celého těla. Podmínky měření jsou uvedeny v doporučení.

S připravovaným vstupem do EU jsou schvalovány nové zákony a navazující předpisy. Vznikají nové instituce, referenční a akreditovaná pracoviště, která mají zajišťovat kontrolu nad plněním složitých předpisů. Avšak při jejich hlubším studiu lze zjistit, že jednotlivé zákony nejsou harmonizovány.

Např. měřením a vyhodnocováním EMP ze zdravotního hlediska se v ČR zabývá příslušná hygienická stanice. Akreditovaná pracoviště měří EMC a vydávají protokoly o shodě a ČTÚ se mimo jiné zabývá ochranou radiového příjmu před rušením. V praxi to vypadá tak, že občan, pokud podá stížnost např. na nevhodné umístění vysílače VKV, je překvapen, jak uplatnění zákonů v praxi funguje. Místně příslušná hygienická stanice provede měření a pokud hodnota nepřevýší 2 W/m² (28 V/m), považuje z hlediska ochrany veřejného zdraví tuto věc za vyřízenou záležitost. Tato hodnota však převyšuje povolené emise z hlediska EMC, které jsou 3 V/m. (Při této mezní hodnotě by však spolehlivě nefungovaly žádné elektronické přístroje). Podle zákona o telekomunikacích nesmí docházet k rušení rozhlasového a televizního příjmu a norma ČSN EN 55020 stanoví meze odolnosti na 109 dBµV/m, což je 0,3 V/m. Z uvedeného rozboru je zřejmé, že každá z těchto institucí se pohybuje v řádově jiných úrovních. Praktické dopady na obyvatelstvo při řešení konkrétních problémů nikoho nezajímají. Domnívám se, že by bylo vhodné, aby se kompetentní orgány zodpovědné za harmonizaci zákonů tímto problémem zabývaly.

Poznámky:
²⁾ RUŠENÍ
Je oprávněné položit si otázku, jak bude problém rušení při stále stoupajících požadavcích na počet VKV vysílačů řešit ČTÚ a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v souvislosti s bezpečností letecké dopravy. Vládní nařízení č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením umožňuje, aby všude, bez omezení, elektromagnetické pozadí dosahovalo hodnoty 148,9 dBµV/m, což by prakticky znamenalo zahlcení navigačních přijímačů na palubě letadel tímto vysokým elektromagnetickým polem. (Např. v Brně se již nyní pohybuje EMP v hodnotách od 80 až do 125 dBµV/m.)

Legislativa
– Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.
– Vyhláška MZČR ze dne 3. října 1990 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření (dnes již neplatná vyhláška, použitá pouze pro srovnávací studie).
– Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.
– Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
– Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. (Legislativní základ EMC).
– Nařízení vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility.
– Norma ČSN EN 55020 Elektromagnetická odolnost rozhlasových a televizních přijímačů a přidružených zařízení.
– Vyhláška MZČR č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazení prací do kategorií.
– Stavební zákon č. 50/1976 Sb.

Použitá literatura:
/1/ ELEKTROMAGNETICKÁ POLE – Publikace Světové zdravot. organizace (určeno pro místní orgány státní správy)
/2/ MOBILITY č. 2/2002 Lukáš, Novák, Kamarád nebo tichá hrozba
/3/ ELEKTROINSTALATÉR č. 2/2001 Ing. F. Halačka, CSc., Požadavky na EZS z hlediska elektromagnetického prostředí
/4/ ELEKTROINSTALATÉR č. 1/2003 Ing. Karel Dvořáček, Účinky elektrických a magnetických polí na lidský organismus
/5/ Přepočet veličin pole pro výkon antény 1000 W VUT Praha a VUT Brno
/6/ Zpráva ČTU č. 129 z října 2002
/7/ Měření městského hygienika Brno ze dne 9. 10. 2002 č.j. 3854/02
/8/ Prof. dr. Norbert Leitgeb, Elektromagnetická pole a nespecifické zdravotní symptomy – Workshop WHO
/9/ Ing. Jan Musil, CSc., Mgr. Hana Pafková, Nehazarduje hlavní hygienik zbytečně? (časopis Hygiena a bezpečnost č. 1/2001)
/10/ Holger König, Neviditelná hrozba? Elektromagnetická pole kolem nás (český překlad z němčiny)
/11/ Jiří Valenta – Slaboproudý obzor č. 2-3/2002, Rušení prostředků letecké navigační služby